Ono bylo dopředu jasné, že tady je to úplně jiné než v USA. Nejde vůbec jen o diskriminaci.

S tou poslední větou s vámi souhlasím. Také jsem po 55 letech života v Kanadě koketoval s myšlenkou na návrat...leč dnes je to všude stejné.Politická korektnost, lidi se bojí říct pravdu a nejhorší je to, že za bolševika byla stále ta naděje 'Západu' ta je dnes nenávratn pryč...celý svět se zbláznil.

Dík za vyprávění Vašeho zajímavého životního příběhu!

Určitě jste udělal dobře, že jste se do USA vrátil. Tam jste víc doma, než tady. Znáte tam jejich myšlení, mentalitu, jazyk, očekávání. Tady byste byl na dně rozkastované společnosti a nikdy byste se z toho vlastní silou nevyhrabal. Já to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, v mnohem menší míře jsem si prošel něčím podobným, od 14 let jsem se toulal někdy proti mé vůli, někdy z vlastního rozhodnutí, po větších i menších městech Čech a Moravy - a všude mě měli za cizího (víc na Moravě), nikde jsem se nestal rovným mezi rovnými a zbývaly na mě akorát práce, do kterých se místní společnosti moc nechtělo...

Převrat v 89. to naštěstí změnil k lepšímu.

Btw. při tom mém vandrování jsem potkal i nemálo Bulharů žijících nějakým zázrakem v tehdejším ČSSR. Byli to féroví, pracovití, optimističtí a veselí kumpáni.

Já bych řekl, že všichni jsme lidské bytosti. To úplně stačí, ostatní jsou zbytné nálepky .